MAD Třebíč trpí dlouholetým nezájmem odpovědných osob. Téma je populární ve chvíli, kdy jde o rozdělování zakázek, popř. když je potřeba ukázat svaly a dokázat, jak snižujeme náklady, nikdo už ale neřeší dvě zásadní otázky: „1. Vize MAD Třebíč, tzn. kam se chceme dostat 2. Jak stabilizovat a postupně navyšovat počet cestujících?
V české Wikipedii se mj. dozvíme, že výhodou hromadné dopravy oproti automobilové je její relativní nízká míra znečištění životního prostředí, hluku a prostoru. Městská hromadná doprava je také dostupná všem (například dětem, méně majetným, starším lidem). Všichni totiž nemohou řídit auta. Hromadná doprava je 2,5 krát méně energeticky náročná než individuální. Je lepší pro vztahy mezi lidmi. I ve velkoměstě se může stát, že se v MHD potkají lidé, co se dříve znali a už se nestýkají. Je bezpečnější. Je mnohem méně prostorově náročná. Kdyby všichni jezdili auty, tak by potřebovali široké ulice. Individuální doprava tvoří z města ostrůvky v moři silnic. K přepravě stejného počtu osob stačí MHD mnohem méně prostoru a víc místa v ulicích může zbýt na jinou než dopravní funkci (lavičky, parky, pěší zóny).
Je tedy jasné, že městskou dopravu potřebujeme. Město Třebíč musí směřovat k tomu, že MAD bude efektivní, tj. využívaná, bude operativně reagovat na potřeby obyvatel a bude navázaná na jiné druhy dopravy.
V současné době je systém hromadné dopravy v Třebíči založen na modelu, který byl vytvořen v osmdesátých letech minulého století. Ve špičkách autobusy nestačí (jsou přeplněny dojíždějícími žáky středních škol), v sedlech často jezdí s 1-2 cestujícími. Není pokryta poptávka na víkendové večerní spoje. Není zajištěna doprava do integrovaných obcí a do Starče. Některé čtvrtě jsou na systém páteřních linek „dolepeny“. Do nákupních center musí občané pěšky. Neexistuje přímé propojení s vlakovou dopravou. Neexistuje přestupní tarif či celodenní jízdné. Systémová obnova zastávek nepodporuje požadavky na bezbariérovost.
Několik studií placené Městem Třebíč bohužel neodpověděli na výše uvedené otázky, pouze popsaly stávající stav s tím, že není nutné na něm nic měnit.
Myslím, že je nutné linky sjednotit na páteřní ulice. Zrušit stávající číslování. Stanovit jeden nebo dva přestupní body. Rozšířit tarifní systém, pomocí spolupráce s krajem propojit a zapojit do systému MAD příměstské autobusy. Operativně reagovat na poptávku. Provizorně zapojit vlakové nádraží a pracovat na vybudování přestupního terminálu. Ale hlavně – cestující musí být zákazníkem, ne dotěrným substrátem, který se přepravuje za cenu nejnižších nákladů z místa A do místa B. Pokud totiž otočíme trend neustávajícího meziročního poklesu přepravených, získáme více peněz na rozvoj, naše město bude zdravější a občané spokojenější.
Aleš Kratina